OBRAZOVÉ SKLO

Mnohdy je za muzeální sklo nesprávně považováno vysoce čiré sklo zbavené nečistot a oxidů železa (tzv. Water White), které díky tomu na obrazech vypadá báječně, poskytuje věrné barvy, je téměř bez odlesků a v rámu vypadá, jako by tam snad ani nebylo ("neviditelné sklo"), zároveň má ochranu proti UV na úrovni nejčastěji 60, 70% či 92% s reflexním (interferenčním) filtrem.

Ve skutečnosti pro muzeální sklo není důležité, jak čiré je a jak věrně reprodukuje barvy. Aby sklo bylo možné považovat za pravé obrazové sklo muzeální kvality, musí splňovat předepsané normy ochrany proti UV záření. U některých typů muzejních skel se tedy může jednat i o zdánlivě obyčejné floatové sklo, na které je nanesen kvalitní a vysoce účinný absorpční UV filtr poskytující obrazu ochranu alespoň 97%.

Ačkoli definice skla muzeální kvality není přesná a zcela pevná a skla mohou mít různé vlastnosti, měly by vždy splňovat přísné normy stálosti, účinnosti a neaktivity k rámovaným materiálům. Aby obrazové sklo bylo možné označit za muzeální, musí splnit zejména Test fotografické aktivity (PAT) ISO 18916 a ISO 18902 a splňuje normu na minimálně 97% UV ochranu (ISO 18902). Navíc by muzeální sklo mělo splňovat v testech zrychleného stárnutí (Test Q Sun Xenon Arc) a garantovat cca 100 let nezměněnou funkci.

Muzeální sklo lze poznat velice jednoduše – obvykle je o maličko tlustší, než běžnější „neviditelná“ antireflexní skla a je velmi podstatně dražší. Díky speciální vrstvě na vnitřní straně skla má muzeální sklo celých 2,5 mm a je jednostranné. To znamená, že je nutné jej vždy na obraz umístit správnou stranou. 

Aby zmatků okolo typů skel a jejích názvů nebylo málo, přidají se k nim samozřejmě i zmatky ohledně úrovně ochrany proti UV záření, kterou jednotlivé typy skla na obrazy poskytují. Vlastně je to velmi jednoduché, ale díky tomu, že se v rámařstvích s názvy obrazových skel pracuje jen velice volně a nepřesně, tak je to matoucí a často se vytváří mylný dojem, že obvyklé „neviditelné“ sklo poskytuje vysoký stupeň ochrany proti UV záření.

Nejběžnější základní typy antireflexního skla a obrazy dostupné v rámařstvích v Praze poskytují obvykle ochranu proti UV záření okolo 70%. Přestože se to zdá jako poměrně vysoké číslo, nelze toto sklo v žádném případně považovat za ochranné, galerijní či snad muzeální, jak jej mnozí chybně označují.

Ve skutečnosti pod tímto sklem budou pasparty i samotné obrazy stárnout a ztrácet barvy podobně, jako pod obyčejným sklem, pouze o něco málo pomaleji.

Neznamená to samozřejmě, že by 70% UV filtr nebyl snad vůbec k ničemu, přeci jen obyčejné sklo poskytuje jen minimální ochranu a v nabídce máme i antireflexní skla s 45% UV filtrem i 60% UV ochranou. Dnešních obvyklých 70% ochrany je tedy již pěkné číslo, i tak ale citlivější díla a cennější obrazy nedokáže před vyblednutím a ztrátou barev ochránit.

Pokud je třeba dílo chránit, je nezbytně třeba vybrat antireflexní sklo s vysokým UV filtrem (zpravidla galerijní sklo na obrazy) s UV ochranou obvykle 92%, či v ideálním případě skutečné muzeální sklo s ochranou vyšší než 97%. Účinnost používaných absorpčních UV filtrů je u muzeálních skel až 99%.

Nejste si jistí? Zeptejte se vašeho rámaře, jakou ochranu proti UV záření sklo poskytuje. Pokud ochrana bude nižší než 90%, považujte ho za krásné antireflexní sklo, pod kterým bude obraz vypadat nádherně, ale téměř nebude chráněn.

jaké jsou vlastnosti antireflexního skla

Čistota a věrnost barev – antireflexní sklo je zbaveno železa a dalších příměsí a je díky tomu zcela čiré (tzv. water white), je bez zeleného nádechu jako má obyčejné sklo, barvy pod ním jsou proto věrné

Vysoká propustnost – díky své vysoké čistotě antireflexní skla propouštějí více než 99% světla, barvy pod ním jsou proto živé a jasné

Minimální odraz – speciální antireflexní vrstvy pokovení téměř eliminují veškeré odrazy na méně než méně než 1% při přímém pohledu

UV Filtr – antireflexní skla většinou bývají vybavena UV filtrem, ten je ale relativně nízký a nedá se považovat za skutečnou ochranu díla (obvykle 70% ochrana proti UV).

Pro antireflexní sklo je typická a určující především vysoká čistota skla a pokovení, které interferencí světla reflexi téměř zcela eliminují. Dá se tedy říci, že je to stejný princip jako u brýlových čoček, čoček objektivů fotoaparátů apod. Jsou zcela čiré, odlesky eliminují a zbytkový odlesk je vidět při šikmém pohledu mírným zabarvením.

Oproti tomu matné sklo, či saténové sklo má různý stupeň zhrubnutí povrchu. Ten může být velký jako u levných matných skel (bývají v různých klip rámech, či levných výměnných rámech na obrázky a fotografie), či velice jemné leptání. Vždy je ale princip stejný – odraz se na nerovném povrchu skla rozptýlí, odlesky se ztratí, ale vytvoří jemnou koronu a dílo získá mléčný nádech. Přesto se matné sklo často zcela chybně označuje jako antireflexní sklo.

Označení matné sklo není v češtině nijak zvlášť lichotivé, proto se pro matné sklo začalo používat spíše pojmenování antireflexní sklo, které zní mnohem lépe. A to je kámen úrazu, protože antireflexní sklo sice zní lépe, ale je něco zcela jiného. Matné sklo je jednoduše jenom matné – odlesky neeliminuje, ale pouze mírní tím, že je na svém matném odrazném povrchu rozptyluje.

Matné sklo je tedy v rámování stále dobře dostupné, ale málo kdo to ví, protože se mu říká jinak, většinou právě antireflexní sklo. Mezi matná skla, na která je v Praze možné nejčastěji narazit, patří například: SGG PICTO, Satin glass, Matobel, Glamat IC, TEGLA Gallery glass, Super Reflex Control, Refloglas Nonflex.

Jak matné sklo funguje

Přesně jak jeho název napovídá, je matné sklo jednoduše řečeno matné. Povrch matných skel není hladký, jako u klasických skel je ale zdrsněn výraznou vrstvou skla u velmi levných matných skel či je jemně leptán do hebkého saténového matu u dražších skel.

Světlo se díky tomu od povrchu přímo neodráží zpět, ale rozptyluje se na jemných nerovnostech a ostré odlesky se jejich prostřednictvím ztrácejí a rozplývají. Odlesky tedy nemizí zcela, ale jsou neostré, jakoby skryté v mlze.

I matné sklo proto mívá propustnost světla pouze cca 91% a odlesky (reflexi) okolo 9%, tyto odlesky nicméně většinou nepůsobí tak výrazně rušivým dojmem, jako je tomu u běžných obrazových skel.

Jakmile je sklo vysoce kvalitní, zbavené oxidu železa a zcela průhledné (water white) a leží přímo na rámovaném díle, pak je zkreslení způsobené matným sklem jen nepatrné. Obvykle nedochází k významným změnám barevnosti obrazu, pouze barvy nejsou natolik jasné a živé, protože propustnost světla je pouze okolo 91%, tedy o málo vyšší než u obyčejného skla. Podobně je tomu i UV ochrany, která je u matných skel většinu nižší než 20%.

Nicméně, žádné sklo by nemělo ležet přímo na obraze a být s obrazem v kontaktu a proto je zkreslení a mírné rozmlžení obvykle patrné. Čím dále od skla je obraz umístěn, tím je zkreslení a zmatnění výraznější, pro hluboké pasparty či prostorové 3D rámování proto matné sklo není možné vůbec použít.