Vždy je pro nás velice důležité, jak bude zarámovaný výsledek vypadat. O tom není sporu. Když ale vybíráme vhodné rámy a pasparty pro staré tisky či historickou grafiku, nikdy nezapomínáme na to, že konečný vzhled je pouze jednou součástí vhodného rámování.
Tou druhou je kvalita použitých materiálů a postupů, která dokáže zajistit, že se tyto historické artefakty budou těšit dobré kondici po dlouhá léta. Když se nad tím zamyslím, pak se u nás ve Frame-it.cz objevuje méně než polovina této grafiky v nezarámovaném stavu. Naprostá většina starých tisků k nám přichází ve starších rámech k přerámování. Mnoho z nich je v nevyhovujícím stavu, s viditelnými skvrnami, žloutnutím a hnědnutím papíru. Nejen v Praze se totiž k rámování většinou používají materiály, které jsou běžné, lehce dostupné, docela levné, ale bohužel zcela nevhodné.
Vyhněme se nyní diskusi o nesprávném označování běžného skla za muzeální a o nekvalitních paspartách, které se sice nazývají 'nekyselé', ale jejich archivační vlastnosti jsou omezené na krátkou dobu. Situace u mnoha starých grafik a tisků je bohužel ještě mnohem horší. Naprostá většina grafiky zarámované před více než cca deseti lety je v neustálém kontaktu s nevhodnými materiály – většinou nedostatečným obyčejným floatovým sklem, a především nekvalitními zadními deskami.
Možná by se to někomu mohlo zdálo jako detail, ale podkladová deska, která je v přímém kontaktu s grafikou, hraje ve skutečnosti důležitější roli než pasparta. Nevhodná pasparta popálí papír obvykle jen mimo tiskovou plochu, zatímco zadní desky zvládnou zničit papír kompletně.
Nejčastěji používané, ale bohužel i nejhorší materiály pro zadní desky jsou lisované MDF (sololit) a šedá strojní lepenka. Rozhodnutí, který z těchto materiálů je pro rámování horší, by bylo obtížné. Oba materiály obsahují vysoký podíl ligninu, který vede k nežádoucím fotooxidačním reakcím a tvorbě kyselin. Tyto kyseliny pak způsobují křehkost a lámavost papíru, jeho žloutnutí a hnědnutí.
Abychom takto zbytečnému poškození archiválií zabránili, klademe při rámování maximální důraz na výběr materiálů. Pro archiválie používáme výhradně muzeální sklo, které blokuje až 99% UV záření. Muzeální pasparty Museum 1 z nejkvalitnější buničiny (celulózy) z čisté primární bavlny i podložky vyrobené z čisté alfacelulózy. V případě potřeby používáme distanční vložky a separační mezivrstvy. I samotný dřevěný rám může být opatřen separací. I ty nejcennější staré grafiky a tisky jsou díky tomu po dlouhá léta v maximálně možném bezpečí a bylo by je bez uzardění možné vystavit i v muzeu.
Upřímně řečeno, tato veduta Colossea ani zdaleka není tak stará, jak se snaží předstírat, i tak jsme se postarali, aby rámování bylo moc pěkné a zároveň velice kvalitní a měla stejnou péči, jako by to byl pravý Piranesi.
Muzeální rámování
