Proč současní malíři milují plovoucí floatové rámy
Skoro by se dalo říci, že malíři milují moderní floatové rámy jednoduše proto, že na moderních obrazech většinou báječně vypadají. Tak trochu je to i pravda, jako vysvětlení by to ale asi neobstálo…
Mám podezření, že spíše než aby se jednalo o estetické důvody, byla to spíše finanční omezení ze strany malířů druhé poloviny dvacátého století, co pomohlo vytvořit moderní jednoduché lišty, které dnes známe jako plovoucí floatové rámy. Do té doby se totiž nezarámovaný obraz považoval za něco nekompletního a nedokončeného a rám byl nutností. Pováleční malíři nicméně bezesporu dennodenně naráželi na dva souběžné problémy – jednak pro jejich styl malby nebyly na trhu žádné vhodné rámy a pak si i byli vědomi, že prodejní cena zarámovaného obrazu se nebude nijak lišit o prodejní ceny nezarámovaného plátna. Rám pouze pomůže výrazně zlepšit prodejnost. Zejména od období abstraktního expresionismu se pomalu začínají prosazovat i plátna na pevných napínacích rámech zcela bez rámů.
Prvním krokem od tradičních rámů bylo použití hladkých jednoduchých profilů a následně pak i jen lištování plochými dřevěnými lištami zcela bez polodrážky, které nepřekrývaly pohledovou stranu plátna, ale pouze jeho boky. Už dávno nesplňovaly požadavky na zpevnění a ochranu plátna, ale stále jej alespoň částečně opticky dokončovaly a uzavíraly. Esteticky je tato praxe ale velice pochybná a postupně se vyvinula myšlenka kombinující tradiční rámování a lištování a byl vytvořen rám s profilem velkého písmene L. Rámy nepřekrývá plátno, ale je s ním pevně spojen a tím jej výrazně zpevňuje proti zkroucení a samozřejmě jej i chrání proti mechanickému poškození. Zároveň je zdánlivě oddělen od obrazu a plátno samé vypadá téměř jako nezarámované. Je to tedy taková Královna Koloběžka obrazových rámů.
Právě tyto důvody optické lehkosti, modernosti, tvarové a barvené jednoduchosti spolu s ochranou obrazu a jeho optickým ukončením vedou mnoho současných malířů k tomu, že do jiných typů rámů snad již ani nerámují. Mezi tyto malíře se řadí i skvělý současný krajinář Tomáš Honz, který si oblíbil jeden zajímavý plovoucí rám v neobvyklém hnědém provedení. Rám je pro něj tak typický, že mu u nás ve Frameit již interně neřekneme jinak než „Honzův rám“. Je to tradičně tvarovaný profil téměř rovnostranného písmene L, který floutovým rámům umožňuje využít užší i širší mezery mezi ním a plátnem. Neobvyklé je ale jeho povrchové a barevné provedení, povrch je totiž výrazně hrubý a má ručně nanášený povrch ve více odstínech hnědé. Díky tomu má velkou optickou hloubku a skvěle ladí se zemitými tóny některých obrazů Tomáše Honze.
Skvělým příkladem je obraz Kamenopád jehož barvy s rámem skvěle ladí stejně jako celkové designové pojetí a styl. Přestože se jedná o obraz mladého současného autora, rám se k obrazu skvěle hodí a nijak jej negativně neovlivňuje ale ani nepřekrývá a už vůbec se nedá říci, že by byl výraznější než obraz. Zkrátka se k sobě skvěle hodí a obraz ve výsledku v interiéru působí mnohem lépe, než by kdy mohlo holé nezarámované plátno. A právě proto má tyto rámy rád nejen tento autor, ale i další současní malíři v Praze.
Rámy Tomáše Honze